Pages

sobota 17. ledna 2015

Jak si užít Londýn RELATIVNĚ levně


zdroj obrázku
Británie je obecně drahá země. Jídlo je tu dražší než v Čechách, doprava je tu dražší, kino je tu dražší, vlastně všechno je tu dražší. Až na těch pár kousků oblečení z Primarku, dobře no. I když to taky není někdy úplně hollywood. Psala jsem o tom tady.
Takže když si chcete udělat nějaký kraťoučký výlet do Londýna a doopravdy trochu něco vidět, nebydlet se švábama na palandách a necpat do sebe celý týden suchary, většinou budete potřebovat jednou tolik peněz kolik na dvoutýdenní dovolenou v Jugošce :). To je letenka pět tisíc, ubytování pár tisícovek taky schramstne a potom vy taky něco schramstnete, že jo. Do toho ty vstupy, jenom slavný London Eye stojí £25 a výlet do muzea Harryho Pottera nějakých £30 pro jednu osobu.
A když si do toho budete chtít vyzkoušet jízdu nějakým tím supr čupr černým londýnským taxíkem, no, tak to taky zrovna neušetříte.
Nicméně, dá se to zvládnout :).

 1. Dopředu si najděte, rozvrhněte a rozmyslete, kam se chcete v Londýně podívat. 

Zjistěte si, kolik se kde platí a jestli to opravdu stojí za to vidět. Tak třeba to slavný London Eye. Upřímně, podle mě NIC MOC. Zaplatíte šest stovek za to, že se dvacet minut motáte ve vzduchu rychlostí šneka s pohybovou dysfunkcí ve velký prosklený kouli s dalšíma dvaceti lidma, a snažíte se zjistit, na co vlastně koukáte. Jsou tam tabulky, na kterých je napsáno, co můžete v daném směru v dálce vidět (pokud teda není zrovna mlha - a vážně je dost velká pravděpodobnost, že mlha bude). Jenže... na těch tabulkách je toho tolik, že ve výsledku buď stejně skončíte jen civěním na tabulky nebo snahou zaostřit na nějakou tu věc v dálce, co stejně nevíte, jak se jmenuje, protože jste přestali civět na tabulku. uf. No, ale třeba jsem jen buranka, co nedokáže ocenit kouzlo London Eye :D.


2. Jeďte do UK autobusem, pokud to přežijete. 

Je to zhruba 20 hodin no. Děs. Ale přežít se to dá. Když pojedete například se Student Agency, zpáteční jízdenka vás vyjde asi na 2500,-. A ty autobusy jsou docela fajn :). Taková letenka to je pět tisíc. A NEBO si naplánujte ten londýnský výlet hoooooodně dopředu, třeba půl roku, a to potom seženete letenky s nízkonákladovými leteckými společnostmi, jako je třeba EasyJet, taky za hubičku :).


3. Ujistěte se, že s sebou máte kreditní (debetní) kartu a je BEZKONTAKTNÍ. 

A plaťte kartou. Za bezhotovostní platby v obchodech se poplatky neplatí. Za výběr z bankomatu v cizí zemi už si vás česká banka zkásne. Docela dost. Přesné taxy nevím, ale kolem stovky asi určitě. Buď si vyměňte dopředu dostatek peněz a nebo prostě plaťte kartou. Zaplatíte tu kartou úplně všude. Od obchodu s nářadím až po McDonald's. (krom teda trhů a nějakých malých zapadlých kavárniček no :)) ALE HLAVNĚ. Mít bezkontaktní platební kartu je důležité především kvůli dopravě. Samozřejmě, že si můžete koupit cestovní lístky za hotovost. Na vlak, celodenní lítačku na metro i autobus. To je ostatně nejlepší. Pokud víte, že se budete jeden celý den po Londýně nějaký způsobem pohybovat, shánějte se po celodenním lístku. Zaplatíte za něj kolem £9, ale pustí vás všude.
V případě, že se ale ocitnete někde, kde náhodou být nechcete, potřebuje se dostat někam jinam a jste bez lístku, přichází na scénu ta zmiňovaná bezkontaktní karta. Prostě si jen mávnete na autobus (jo, mávnete) a když nastoupíte, tak jednoduše přiložíte vaši kartu k malému čidlu u řidičovi kabinky, tam se rozsvítí zelený světýlko a vy jste zaplatili za svojí cestu. TADAAH. Hotovost vám řidič nevezme. Nikdy. To tu zrušili loni v červnu. O to, kolik zaplatíte, se vůbec bát nemusíte. Vždycky je to stejně a to asi zhruba £1.50. Platíte za nástup do autobusu, nikoli za délku trasy, kterou jedete. Proto i když pojedete třeba jednu stanici, zaplatíte stejně, jako kdybyste jeli stanic deset.
U vlaku a metra je to trochu jinak. Kartu přikládáte u turniketu k čidlu při nástupu i výstupu. A z karty se vám odečte příslušná částka za délku trasy, kterou jste ujeli. NIKDY nezapomeňte přiložit kartu i při výstupu. V případě, že tak neuděláte, odečte se vám podstatně víc peněz(-protože v podstatě svoje "cestování" jakoby nikdy neukončíte, když jste přiložili kartu jen při nástupu).

4. Choďte pěšky.

Centrum Londýna se dá bez problému zvládnout pěšky. V dnešní době, kdy má kdekdo GPS ve smartphonu se těžko ztratíte. A věřte mi, pokud jste v Londýně poprvé, bude vám rozhodně připadat snazší vyznat se v mapě centra než v komplikovaném a obrovském komplexu londýnského metra. Chozením pěšky ušetříte spoustu peněz. I v případě, že byste se řídili tím, co jsem psala v bodu 3, utratíte za to popojíždění peněz dost. A vážně, pěšky se to dá zvládnout.

5. Navštivte National Gallery a British Museum.

JSOU ZADARMO!. :D

6. Nechoďte jíst do Starbucks, Pizza Hut, Costy a tak vůbec. 

Budete potřebovat jíst něco každý den. Jo, můžete si nakoupit sandwiche v Coopu a zakempit to někde v parku, pokud zrovna neprší. A jeden den ve Starbucks nebo večeře v Pizza Hutu vás taky nejspíš nezruinuje. Ale po víc dnech už se vám peněženka pěkne prohne. Protože - jedna taková docela nechutná PH pizza z hnusnýho tlustýho těsta s trochou sýra a pár kouskama salámu stojí asi £9. To je při současným českým kurzu kolik? 315 Kč? Za to byste měli v Česku dvě, možná tři docela dobrý velký italský ne? Plus nějaký to pití, možná předkrm a dezert a BUM, ono je to najednou £60 pro dva lidi za vlastně docela NIC MOC večeři.
Snažte se hledat obyčejné lokální restaurace, kde nabízejí například tzv. "Full English Breakfast." Zaplatíte většinou do deseti liber za hromadu jídla, takže se z toho nasnídáte, naobědváte a pak můžete už zase večeřet :D. A v případě večeře je ta podobná restaurace, kde jste snídali, dobrou volbou taky.
McDonald's je DOBRÁ volba, pokud vám nevadí jíst fastfood. Je levný, je /relativně/ rychlý a je tam Wifi. :D

7. NEPŘEPOČÍTÁVEJTE PENÍZE.

Nedělejte to. Budou vám vstávat hrůzou chlupy všude. Protože i když se budete vážně doopravdy snažit, ta režie je tady prostě drahá. Za žádnou cenu si neříkejte: hm, za tolik peněz bych měla v Česku tohle a tamto, bože, vážně jsem teď utratila 90 Kč za sandwich a 40 Kč za žvejkačky? panenko skákavá....Ne. Vím, že je to těžký, ale zkuste to. Když se od těhlech "počítacích" myšlenek oprostíte, věřte mi, že si ten čas mnohem víc užijete. A přijedete potom domů možná s trochu pohublou šrajtoflí, ale dobrým pocitem, že jste se měli hezky :)).

Co NEnakupovat v Primarku


Primark. Všichni ho známe. Asi teda :). Pro ty, kdo ne, tak je to obchodní řetězec populární hlavně pro svojí značně nízkou cenu zboží a neuvěřitelně širokou nabídkou všeho - od oblečení, ponožek, spoďárů přes povlečení a kosmetiku až k bižuteri a botám...

Já mám Primark ráda... Kde jinde totiž seženete narychlo stahovací punčocháče za pár kaček, který si pak hned můžete převlíknout na záchodě, když se vám ty vaše roztrhly? Nebo když si pocmrndáte peřiny barvou na vlasy (a tady vůbec "nemluvím" z vlastní zkušenosti -_- :D) a na to nový saténový ložní prádlo jste tak nějak ještě nestihli našetřit?! No v Primarku. Seženete tu všechno. A nezruinuje to vaši peněženku. Proto jsou taky Primark obchody nákupní cíl většiny turistů, kteří kdy přijedou do UK (nebo Belgie, Rakouska, Německa, Portugalska, Nizozemí).

Jenže nízkorozpočtová strategie levných zdrojů, látek a materiálů se samozřejmě nějakým způsobem na výsledné kvalitě zboží podepíše...Nemůžete prostě čekat, že kabát koupený v Primarku přežije vás i vaše děti a jejich praděti jako ten starej zimník a papuče po dědovi, že jo.
Spoustě lidí se stane, že odjedou s haldou nakoupených věcí a myšlenkou, že si za pár chechtáků naplnili šatník na rok dopředu, a ona se jim pak polovina oblečení po tom prvním vyprání vlastně skoro rozpadne. Přitom se to stát nemusí. Proto pokud se v nejbližší době chystáte vyrazit například do Londýna a víte, že Primark určitě navštívíte, tady jsou tři skupiny věcí, kterými se zkuste řídit, jestliže nechcete, aby se z vašeho nákupu stala "jednounošenázáležitost". :)

1. NEkupovat Džíny. Kalhoty. Cokoli, co má nohavice a nejsou to tepláky nebo legíny.
Pouští barvu. Všude a na všechno. Nenamočili jste je a nepřeprali před prvním vypráním? AHA. No, rozlučte se s původní barvou čehokoli, co jste s těma kalhotama strčili do pračky....
Taky bude nejspíš často docházet k situaci jako: proč mám kurňa modrý nehty? jo aha, já se podrbala na zadku (nebo na stehně, to je jedno. Jde o princip. Jednoduše VAŠE ruce jsou modrý, protože VAŠE kalhoty barví, jen když na ně sáhnete.)
A nakonec, ty nitě, co se vytahají v rozkroku po pár nošeních, taky nejsou nějak extra oslňující.

2. NEkupovat Svetry. Kardigany. Cokoli, co má v názvu KNITTED.
Ne.. Polož ten svetr hned teď zpátky, tam kde jsi ho vzala....jestli ležel na podlaze, tak z dobrýho důvodu. Knitted možná v angličtině znamená 'pletený', ale v primark překladu to znamená 'vezmešhodvakrátnasebearozpářesetirukáv'. Takže asi tak. Navíc ceny primarkových svetrů, kardiganů a tak vůbec se většinou moc neliší od cen, za které je pořídíte třeba v H&M, New Look nebo kdekoli jinde. A je to ROZDÍL :).

3. Zkontrolovat velikosti, případně si oblečení zkusit. 
Primarky jsou chaos. Všude obrovská masa upocených lidí, oblečení, oblečení úplně všude. A velikosti uvedené na ramínkách většinou nesedí. Takže se docela klidně stane, že když to jen tak naházíte lážo plážo do košíku, zjistíte pak doma, že na ramínku byla sice velikost S, ale vy jste si domů místo šatů přinesli padák. Hm, blbý no. Snažte se kontrolovat vždycky velikosti přímo na cedulkách, nikdy se velikostí uvedenou na ramínku neřiďte :). Na zkušební kabinky se většinou stojí fronty, proto pokud se vám nechce čekat, alespoň si oblečení zkuste dát před sebe někde v uličce před zrcadlem. To dělá stejně každej :).

....a pak už jen spokojeně uklízet do šatníku ty věci, co za to stojí! :)


PS. Primarkovské papírové tašky NEJSOU voděodolné :D! (upřímně docela ale vážně hloupej nápad tady, kde furt prší co? :D)

sobota 10. ledna 2015

Hiya out there!


Vůbec, ale vůbec jsem nevěděla, co sem vlastně napoprvé napsat :). Přijde mi to ve skutečnosti docela zvláštní. Strávíte spoustu času s vyráběním blogu a myšlenkou, že chcete něco psát a pak se dostanete k samotnému prvnímu článku a co. Mělo by se napsat nejdřív bambilion důvodů, proč jsem se rozhodla trávit čas klepáním do klávesnice na blogger.com? :D Nebo to první datum prostě jen nějak odbýt, aby se neřeklo, a šmitec? :) Když si zadáte do googlu: what to put in your first blogpost (Ne, že bych to zkoušela, že jo -_- :D :D), tak všechny odkazy, co vám vyskočí, v podstatě radí to samé (teda až na ten, který doporučuje si na třicet minut sednou do tmy, ticha a meditovat o tom, co chcete psát hahaha.... no, třeba někdy jindy :D). Takže, co že to radí? To, co by asi každý čekal - kdo jste, co děláte, proč jste se rozhodli blogovat, o čem chcete blogovat a tak vůbec. 



A proto tady je teda můj ultra super krátký klišé úvod...aby se neřeklo :).


Ahoj, jsem Bára :). Mám ráda oblečení, makeup a čaj (spoustu čaje) :). A studuju angličtinu a předškolní pedagogiku na BexleyCollege v Londýně.

Konec 3...2...1...teď :). xxxx